thinking of..

protože mi při psaní posledního příspěvku nepříjemně ovlivnil jeho publikaci disk, na kterém mám všechny fotky z dovolených, musela jsem ,,článek" věnovaný vzpomínkám z cestování až na dnes.  

nevím, jestli v tomhle bude nějaká systematika, nevím, jestli pojedu postupně nebo prostě budu vybírat oblíbené fotky z jednotlivých cest, více se ale přikláním k tomu druhému. 

tuhle fotku mám ráda, Alpy 2015, který jsem si, při zpětném vzpomínání, užila víc, než jsem si v té době myslela. hory, jako možnost pro dovolené mi nikdy nepřišla tak extra, říkala jsem si, že je to většinou moc blízko a lepší je jet někam dál, poznat něco úplně jiného, než ,,pouhé" hory. ve výsledku jsem si to ale strašně moc užila a fotky z horských panorámat patří mezi jedny z nejoblíbenějších. 

z Kolumbie, kam jsem jela v lednu 2018 mám vícero skvělých vzpomínek, jednou z nich je ale samotný let. Nevím proč, ale dodnes si ho živě pamatuju. z Prahy jsem odlétala v okolo 7. ráno do Paříže, kde jsem cca do 12 čekala na přestup do Kolumbie. Tam jsem přilétala nějak k půlnoci jejich času. Když jsme přelétali nad jižní Ameriku, z letadla byly před mraky vidět Andy a bylo to krásný. Pak jsem viděla poprvé z okna v letadle západ slunce, který sice na fotkách není tak dobře vidět, ale naživo to byla jedna z nejhezčích věcí, co jsem ve svém životě viděla. strašně uklidňující, i když to zní cheesy as fuck, vždy, když se na to podívám, tak si živě vzpomínám na to, jak krásný to bylo. 

Lisabon 2017 byla taková první společná dovolená s tátou, na kterou strašně ráda do teď vzpomínám. Lisabon byl nejčistší město, které jsem kdy viděla. Většina bílých budov, krásný modrý nebe - první den v kostce. Když se koukám na fotky odsud, pořád cítím počasí, jaký tam bylo. Přesně to, že svítí sluníčko, ale nebylo ještě úplné vedro - něco jako studenější jaro, ale dalo se chodit v mikině a riflích, plus v zádech a ve vzduchu vůně moře. hrozně příjemné. na fotkách z lisabonu jsem si poprvé uvědomila, jak strašně moc mě moře uklidňuje. na fotku, která je zde vložená jsem minimálně rok po tom koukala vždy, když jsem cítila úzkost apod. na tu druhou, kde je vidět příliv nebo nevím jak jinak to mám nazvat, jsem přišla až teď při prohlížení a je úplně satisfying hihi. další oblíbenou věcí byl náš hotel - Jupiter, který byl úplně krásný a na střeše měl bazén a terasu, kde skoro nikdo nikdy nebyl. Jednou jsem si tam šla sednout, sníst zmrzlinu a jen jsem koukala na západ slunce. další oblíbenou vzpomínkou je noční výšlap na jeden spot, odkud byl výhled na celé město. cestou tam nás pronásledoval nějaký chlap, haha, oblíbenou vzpomínkou je to ale proto, že s tátou většinou objevujeme jen za světla, tohle mělo proto jiný vibe a celkově to bylo příjemný, protože tam nikdo nebyl. celkově, jak prohlížím fotky z lisabonu, vybavuje se mi strašně moc vzpomínek a míst, který jsme navštívili, každý den jsme byli někde jinde. 

paris is and always will be the best and the highlight of my life. it doesn't need any more comment. all those memories are one of the happiest.

israel didn't even feel like a trip just in tel aviv, because we explored so many parts of israel that it felt like we visited several different countries. this holiday as a discovering vacation was the best and i always recommend it so someone when they ask what country was the best - israel has the most to offer and is really full of places to visit. i remember the way to the dead sea, it was super special for me in a weird sense - there was a sunset and the dead sea was just unforgettable. same as jerusalem, place with such a long history i felt honored to be there. but tel aviv itself also was a just great experience. israel is just it. 

first of December 2020

tenhle rok byl zvláštní. začalo to požáry v austrálii, hrozbou třetí světové války, BLM, koronavirovou krizí, pokračovalo přes nepokoje kvůli opatřením, volbám v USA a jiným menším situacím. 2020 je zatím rokem, který asi nikdo, včetně mě, nečekal. 

dnešním dnem začíná poslední den roku. prosinec. i když jsem se snažila, stejně pociťují a raduji se z vánoční atmosféry. předešlé vánoce mě za posledních pár let vždy zklamaly a končily mou crying session v pokoji, proto jsem si říkala, že tenhle rok se nenechám takhle zklamat a nebudu nic očekávat. nějak to ale nedokážu potlačit a stejně už teď vánoce oslavuju. 

bavila jsem se o tom s Kubou, zjistila jsem, že nejsem jediná, která naší rodinu vnímá v určitým světle. pomohlo mi to, protože poslední půl rok vím, za kým kdykoliv můžu přijít a kdo mě vyslechne, protože to vše chápe. sám říká, že je to celý na hovno.

dnes byl jeden z horších dní. jela jsem se vypovídat k babi maty, u který vím, že mě vždy vyslechne. bylo to tam skvělý, čajík, kamna a někomu říct to, co mě trápí. zároveň vím, že mi na to moc věcí neřekne, jde ale o to, že mě vyslechne. do určité míry jsem za ,,nereakci" ráda, protože speciálně tuhle situaci nerada řeším. jsem za ni moc vděčná, je to taková moje ochranná duše. řekla mi, že se podobám dědovi <3

večer jsem si povídala s tátou. moje druhá spřízněná duše. i když si to nemyslí, vidím, že jsme téměř totožný osobnosti. (i love my mum as well, but theres just something between us) ptal se mě, kam pojedeme na dovolenou. nic jsme nevyřešili, ale to, že počítá s nějakým výletem mi udělalo radost. jak malicherně to zní, strašně mi chybí být na letišti, v letadle, zažít cestování. i když v posledních měsících přemýšlím, jestli se nejedná o přežitek moderní doby. zároveň si říkám, že určitou výhodou je i necestování, protože poté není na co vzpomínat a být smutná z toho, jak čas utíká. proto si dnes chci připomenou moje nejšťastnější chvíle z cestování.