Christmas time

Zdravím všechny,

po delší pauze jsem tu zpět. Jak omluvit mou neaktivitu tentokrát? Popravdě ani sama nevím. Nemůžu říct, že nebyl čas. Poslední dva týdny jen sedím doma a jím, takže to ne, ale asi celkově nálada ani chuť nepřišla.

Na začátek zase chvilku o tom, co se za poslední dobu stalo. Jak jsem už výš zmínila, poslední dva týdny sedím jen doma. Mám zakázaný Hradec a musím říct, že jsem si opravdu uvědomila, že většina mých kamarádů je odtamtud. Když už mám nějaké odsud (Jaroměř, okolí), buď nemají čas a nebo se prostě nedomluvíme. Ve škole se nic extra neděje, ale musím uznat, že až tenhle rok se poprvé těším na prázdniny a na oddych. Je toho víc a víc toho bude i následující roky, takže jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu a upřímně nad tím ani radši nepřemýšlím. Představa učení se na maturitu mě děsí. A když pomyslím na vejšku, chce se mi brečet. S mým sezením doma na mě přišlo i věčné přemýšlení, což je na jednu stranu pozitivní, ale na druhou ne. Uvědomuji si spoustu věcí. Aniž bych to na sobě dávala vědět okolí, rozděluji si přátelé na nejbližší a ty vzdálenější. Přemýšlím o sobě, o tom, jak se chovám k lidem, o svých vlastnostech a charakteru, snažím si i samu sebe někam zařadit. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, v čem jsem třeba já dobrá. Někomu jde sport, někomu třeba luštění křížovek, ale k tomu, v čem bych měla být dobrá já, jsem se nějak nedobrala. O tom ale třeba někdy jindy, zvažuji napsání článku o sobě a o tom, jak já vnímám sebe, uvidíme, jestli se k tomu dostanu, třeba už mezi svátky.

Teď už ale k podstatě dnešního povídání. Máme tu Vánoce. Čas okolo Vánoc a věci spojené s tím jsou mým oblíbeným obdobím v roce. Je pravda, že už si je neužívám tolik, jako když jsem byla malá, ale i přesto se vždy těším. Svůj pokoj jsem naladila do vánoční nálady hned tuším 28. prosince (1. adventní neděli). Klasicky, jako každý rok, jsem si kolem postele navěsila světýlka, po pokoji rozvěsila řetězy, vánoční čepice, punčochy a ozdobila jsem si i svůj malý vánoční stromek, který se mnou přežívá už bezmála 13 let.

Co se týče dárků, měla jsem již nějaký náskok díky tomu, co jsem pořídila v Anglii na začátku listopadu. Měla jsem nějaký základ pro mamku a taťku. V průběhu prosince jsem dokupovala nějaké maličkosti a nakonec se to nějak sešlo a došla jsem k tomu, že už mám pro většinu lidí to, co jsem chtěla. A to jsem z toho na začátku měla pořádný strach, konec konců, když jsem to počítala, 16 lidí není málo. Teď už mi chybí jen pár malých dárků a všechno zabalit. Měla jsem strach i z toho, že nebudu vědět, co komu koupit. Musím přiznat, že mě mrzí, že pro hodně blízkých lidí nemám osobní dárky. Mám pro ně takové klasické, které bych mohla dát komukoliv v jejich věkové kategorii, ale snad ještě něco vymyslím a doplním to. Ale pro hodně lidí mám to, co jsem si myslela, že jim nikdy nekoupím. Jen jsem chodila a vždy mi něco padlo do oka a věděla jsem, že je to přesně pro toho daného člověka. A jsem si jistá, že tyhle osobnější dárky vždy udělají větší radost. Ti lidé sami vidí, že když jste ten dárek vybírali, mysleli jste na ně a nebrali je jen jako dalšího, komu musíte něco koupit. Takže abych uzavřela tuhle podkapitolku, dárky mám z 90% vyřešené, stačí jen dobalit.

Co si přeji já? Je pravda, že už jsem v tom stádiu, kdy si radši řeknu o peníze. Hodně lidí tvrdí, že když dostanete jen obálku s penězi, nejsou to Vánoce. Ale kdybych já našla pod stromečkem sice hodně dárků, ale ani jeden se mi nelíbil, měla bych ty Vánoce taky zkažené. Proto teď zastupuji tu možnost, kdy jsem rodičům napsala seznam pár dárků, které bych chtěla koupit a vím, že se při jejich koupi nedá nic zkazit a pak jsem si poprosila jen o peníze, které si po Vánocích sama utratím podle svého. Abych vám dala nějaké konkrétní dárky, o které jsem si napsala, např. voňavku od M.J. Daisy a nebo bílé conversky. Není to nic originálního, ale bylo to, to mě v té chvíli napadlo.

Vánoční atmosféra mi tenhle přijde normální, jako každý rok. Samozřejmě, že to není takové, jako když jsme v dětství měli Vánoce plné sněhu a upřímně si myslím, že už to tak ani nikdy nebude a my bychom měli být vděční, že jsme ta poslední generace, co je měla bílé jako děti, protože je to to nejhezčí období. Co si myslím dál je to, že každý by si měl vánoční atmosféru užívat podle svého. Hodně lidí na sociálních sítích píše, jak žádnou atmosféru necítí a tak. Rozhodně to nikomu nepřidá a akorát to kazí i ty malé zbytky, které v sobě někdo má. Teď jsem napsala úplnou sračku, ale snad každý chápe to, jak to myslím.

Pár vánočních obrázků nakonec. Třeba zrovna vám, kteří tu atmosféru ještě neprožíváte, tohle pomůže. 

Všem přeji, abyste si tenhle kouzelný čas užili se svými nejbližšími a

bez zbytečných nepříjemností. Konec konců, je to jen jednou za rok.

-A

Good old songs?

Zdravím všechny!

Jak jste si možná někteří všimli, můj blog prošel menší změnou. Výraz 'menší' je oprávněný, změnil se pouze název, pozadí, nějaké postranní panely a favicon. Nad názvem jsem musela přemýšlet docela hodně. Dlouho jsem nevěděla, čím své 'Hello Sweetie' nahradím. Nakonec jsem zvolila možná trošku neoriginální 'Love Youself'. Další, a zároveň pro mě nejtěžší část, bylo samotné pozadí. Předešlé sedmikrásky byly s mým blogem spjaty od samotného začátku a dlouho, opravdu dlouho, jsem přemýšlela nad tím, jestli je změnit. Nakonec jsem se rozhodla, že ano a zvolila obrázek typický pro současnou roční dobu, podzim. Sama nevím, jestli budu pozadí obměňovat každé roční období nebo jak to celé bude, to se budete muset nechat překvapit vy i já. Favicon pro mě byla nejnáročnější část na provedení. Snad 20 minut jsem strávila projížděním různých tutoriálů na internetu, jak tuhle malinkou, pro někoho nepodstatnou, ikonku změnit, až jsem zjistila, že je to v základním nastavení a naprosto primitivní. Zvolila jsem neutrální srdíčko, které se, alespoň co si myslím já, docela hodí k názvu celého blogu a navzájem se doplňují. Uvidíme, jak dlouho změny vydrží, možná, že se nakonec vrátím ke sedmikráskám a sladkému pozdravu, ale to je, jak už jsem zmínila, ve hvězdách. A o čem je dnešní článek? Sama jsem to dlouho nevěděla, protože věci, o kterých píši nejraději jsou zde už asi milionkrát - cestování, budoucnost apod. Ale teď večer jsem měla zase takovou tu náladu na to si pustit starý písničky a jen si tak poslouchat, a v tu dobu mě to napadlo..

Nevím, jestli jsem jediná, ale když se nad tím tak zamyslím, přijde mi, že písničky ze současnosti už nejsou takové hity, jaké bývali ty cca 2-3 roky dozadu. Narazila jsem na svého starého idola - Davida Guettu a omg, řekněte mi, kam se poděly ty jeho hity? Vždyť písničky jako Titanium, Play Hard, Little Bad Girl apod. byly v rádiu každou chvíli. Aby jste mě pochopili, myslím to tak, že v tu dobu mi přišlo, že když se řekl název nějaké písničky znal ji každý a teď? Každý si poslouchá to svoje, což chápu a respektuji to, ale spíš je mi líto, že ta 'komunita' už není tolik spojená. Nevím, jak to mám pořádně vysvětlit. Chybí mi tak trošku časy už zmíněného Davida G., Pitbulla a všech podobných interpretů, kteří už teď nejsou tak známí a zapomíná se na jejich tvorbu. Ani nevíte, jak mi bylo líto, když se už několik let dozadu oznámil rozpad jedné z mých nejoblíbenějších skupin TBEP, to jsem fakt myslela, že se rozbrečím. Pump It, Don't Stop The Party a Meet Me Halfway už budu mít navždycky zaseklé v hlavě. Rihanna, taky kapitola sama o sobě. Miluju jí nejvíc na světě a každou její písničku taky, ale ani moje srdcovka BBHMM nikdy nebude mít na Man Down nebo Don't Stop The Music. Kam se poděla Lady Gaga? Kde je ta doba, kdy ona byla ta hlavní 'královna popu'? Opět, když si vzpomenu na Judas nebo Bad Romance chce se mi brečet. Když narazím na Girlfriend od Avril Lavigne, kterou jsem, když se vydala, poslouchala snad pořád, je mi zase trošku smutno. Další zdárný příklad za všechny je Macklemore. Doba Thrift Shopu a Can't Hold Us už je dávno pryč a teď skoro nikdo neví, že Macklemore písničky furt vydává. Chybí mi snad každý interpret a jeho písničky z r. 2011-2013, protože to byla doba, která mě, v ohledu hudby, ovlivnila snad nejvíc.

Vím, že dnešní příspěvek je tak trochu o ničem. Berte to tak, že jsem si jen sedla a napsala to, co mě v danou chvíli napadlo a nějak jsem nepřemýšlela ani nad tím, jak dát větu pořádně dohromady, proto asi hodně věcí nedává smysl. Je to jen na odreagování a spíš pro mě, takový throwback. V tuhle chvíli jsem fakt ráda za youtube, kde snad budou tyhle starý srdcovky pořád.

Brzy u dalšího, zaživnějšího, článku!

-A

My favourite time of the year is finally here - FALL

Ahooooj všichni!
Bože, jak jsem na svůj milovaný blog mohla tak dlouho zapomenout? Upřímně, nevzpomněla jsem si na svůj 'internetový deníček' nejmíň měsíc. A ne, opravdu to není jen výmluva pro moji už několikátou delší neaktivitu. Co na začátek? Asi vám už nějak tradičně povím, co se v poslední době přihodilo a nějaké zásadní /nebo alespoň pro mě zajímavé a důležité/ věci v mém životě.

Už je říjen, druhý měsíc školy. Ačkoliv jsem se začátku školy v září docela bála a těšila jsem se v podstatě jen na první den, kdy uvidím všechny své spolužáky a kamarády ze školy, tak překvapivě pro mě škola pořád není taková 'zátěž' jak jsem předpokládala /věřte - nevěřte, teď opravdu klepu na stůl, abych to nezakřikla/.
Co se týče mé třídy, tak ji hodně lidí opustilo, konkrétně 7. Je jasné, že někteří mi v kolektivu chybí víc a někteří míň. Kolektivu bez například mého vzdáleného bratrance nebo malého dementa, který každého otravoval, ale na druhou stranu jsme ho měli všichni rádi, jsem se bála. Bála jsem se toho, že naše třída bude nějakým způsobem prázdná. Obavy ze mě spadly hned první den, kdy jsem viděla obličeje všech spolužáků a uvědomila jsem si, že tohle jsou ti, s kterými budu společně trávit 5 dní v týdnu další 4 roky. Nemůžu říct, že výše zmínění 'ex' (lol) spolužáci mi nechybí, vždycky se najde chvíle, kdy se jen tak zamyslím, rozhlédnu se po třídě a říkám si, že by bylo fajn, kdyby tam byli také, ale na druhou stranu, v mém životě se furt vyskytují a nesmím z toho dělat takové drama. Takže závěrečná věta a shrnutí k tématu 'moje třída' by asi byla ta, že ať už si s některými rozumím víc a s některými míň, jsem ráda za každého jedince, který k nám chodí. Už proto, že bez těch retardů by tam nebyla ta zábava a my seděli v lavici celých 9 hodin bez jediného zasmání.
Další věc je celková škola. Zatím nevidím rozdíl mezi kvartou a kvintou, učím se stejně, ale pořád je to jen začátek roku a vše se může změnit. K celkovému kolektivu na škole se asi vyjadřovat nebudu, protože ti, co by o tomhle měli něco vědět to vědí. Poslední věc k tématu 'škola' je ta, že na začátku listopadu se chystáme na zájezd do Anglie. Evropská unie poskytla naší škole a několika dalším dotace na zájezdy do cizích zemí a já, společně s více než polovinou třídy, jsme dostali možnost na tenhle výlet jet. Těším se na návštěvu Anglie s mými milovanými slečnami Karolis Novas a Nanys Csurillis /samozřejmě i ostatními spolužáky/. Poprvé na mě moc velký dojem neudělala, tak uvidím co podruhé.
Díky třem dním školy po sobě do 4 nemám moc volného času. I to málo se ale snažím využít nejvíc, jak mohu. Poslední měsíc, vlastně i prázdniny, trávím 80% času v Hradci s kamarády, s lidmi, kteří mi jsou nejblíž. Pořád si ale snažím udržet ten jeden den v týdnu, kdy nic nedělám a užívám si pohody. Minulý rok to byla středa, letos to zatím vypadá na úterý, ale ještě uvidím, jak si na to zvyknu. Nově jsem do svého programu zařadila i výuku francouzštiny, každý pátek od jedné do dvou. Co se týče organizace času, minulý rok jsem v tom moc dobrá nebyla, kolikrát se mi stalo, že jsem na nějaké srazy zapomínala, i proto jsem si pořídila diář značky Moleskine, který mi mimořádně vyhovuje. Na polovině stránky mám věci do školy a na druhé mimoškolní aktivity. Mám o všem přehled a na nic nezapomínám, takže pokud někdo máte, nebo jste spíš měl, podobné problémy jako já, doporučuji si jakýkoliv diář pořídit.

Teď už k podstatě dnešního článku a to je mé milované a nejoblíbenější roční období - podzim<3. Hodně lidí říká, že podzim je hezký jen za oknem. Nepopírám, že mají asi pravdu, ale pro mě osobně to není jen období, kdy se příroda krásně zbarví do všemožných barev, ale období, kdy vypiju asi 20 čajů denně, koukám na romantické komedie zachumlaná v dece v posteli, mám zapálenou svíčku a prostě se cítím pohodlně. Je tady dalších milion věcí, které na podzimu miluju. Babí léto, nejhezčí západy a východy slunce za celý rok a v neposlední době i vyřezávaní dýní, což vlastně v naší zemi ani nechápu, vzhledem k tomu, že Halloween se u nás neslaví a dýně jsou hlavním znakem právě zmiňovaného svátku. Sama se musím přiznat, že je mi to každoročně líto, kolikrát bych třeba takové Velikonoce za Halloween nejraději vyměnila. Co ale nadělám, to zavedu, až budu prezidentka.

Co říct o čajích? No, přes den piji skoro jakýkoliv. Nesladím, ale jestli je to malinový, zelený nebo třeba směs bylin, tak to je mi jedno. Poslední čaj, co piji, je většinou kolem 7 a to už je striktně heřmánkový.
Filmy? Na podzim jsou pro mě jasnou volbou romantické komedie. Jedním příkladem za všechny je film, který jsem viděla poměrně nedávno, ale naprosto jsem si ho zamilovala.

He's Just Not That Into You 
- film podobného rázu jako je třeba 'Láska Nebeská' /můj oblíbený, pro změnu vánoční film/ nebo 'Na sv. Valentýna'. Ve filmu se odehrává hned více dějů. I volba herců pro mě byla úžasná, Bradleyho Coopera miluju, takže žádné námitky.

Co se týče ostatních filmů, za sebe mohu doporučit: Two Night Stand, Crazy Stupid Love, The Other Woman, If I Stay, Just Go With It, Paper Towns, Navždy Spolu, klasickou Twilight Ságu a v neposlední řadě i rozkošnou romantiku Má Mě Rád Nemá Mě Rád.

Písničky?
 Jednoznačně 'Like I'm Gonna Lose You' od Meghan Trainor,
 'The Climb The Fall' - Luke Thompson,
'Autumn Leaves' - Chris Brown
'One Night', 'Tenerife Sea' - Ed Sheeran
'Technicolour Beat' - Oh Wonder
'Love Myself' - Hailee Steinfeld
'Lush Life' - Zara Larsson

 ..a spousta dalších, ale to až zase někdy jindy. 

Mějte se krásně, přežívejte školu a užívejte podzimu, protože pak přijde studená a hnusná zima:(

-A

Dreaming, dreaming..

Krásné sobotní poledne všem,
tak co, jak si užíváte prázdniny? (vím, že si tady píšu sama pro sebe, proto nedává smysl, proč se na to ptám, ale whatever). Já jsem se svým začátkem prázdnin docela spokojená. Sice nepodnikám nějaké velké výlety /když nepočítám několikadenní návštěvu Prahy/, ale po většinu dnů chodím ven s lidmi, na které jsem ve školním roce čas neměla a užívám si i třeba střetávání se se starými kamarády. Snad by se dalo i říct, že mi v tuhle chvíli nic nechybí. O tomhle ale dnešní článek nebude.

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o něco, o čem sama sním. Popravdě sama zase pořádně nevím, co z tohohle vznikne..  Asi se na chvíli přepnu do takového toho módu, který má většina nás předtím, než usne. Jen ležím v posteli a po tom, co si v hlavě zrekapituluji celý svůj den si většinou vysnívám svou ideální budoucnost. Upřímně, má ideální budoucnost není jen jedna, mám více plánů a představ, a ikdyž sama vím, že se žádná z nich pravděpodobně nikdy neuskuteční, je hezké si to představovat.

MANŽELKA NĚKOHO SLAVNÉHO

Má asi nejčastější a nejpříjemnější představa ze všech, zároveň ale také ta ze všech nejméně pravděpodobná. Kdo někdy nesnil o tom, že by se stal například manželkou Ronalda, Messiho nebo já nevím koho, třeba Justina Biebera? Vždyť ty, kterým se tohle stane nemusejí do konce života nic dělat. Ikdyž mě o to nicnedělání zas tolik nejde. Ne, že bych měla ráda nějaké předvádění sama sebe, dokonce bych řekla, že mezi lidmi, které ještě pořádně neznám, jsem spíše introvert, ale představa toho, že by můj manžel hrál finále Wimbledonu nebo třeba NHL a já seděla v předních řadách v publiku a zabíraly mě kamery se mi strašně líbí. Někomu to asi přijde dětinské a já to chápu. Co se týče pojmu v nadpisu 'někoho slavného' - pro mě je to právě někdo ze sportovního odvětví. Jaký sport přesně? To se mění podle různých sezón.. (Vím, že to zní fakt debilně). Když se třeba hraje v zimě NHL, tak celou dobu si samu sebe představuji jako manželku buď Sidneyho Crosbyho nebo Patricka Kaneyho (nevím, jestli to mám dobře vyskloňovaný, lol). Když skončí sezóna NHL a začne Wimbledon, tak jsem naráz manželka Rogera Federa, což je můj favorit NO.1 celoročně, i proto, že jeho manželka je původem ze Slovenska a to mi dodává alespoň trošku víry v to, že to, o čem sním není nemožné. V průběhu roku se mi to někdy zvrtne i na manželku Neymara nebo Lewise Hamiltona, ikdyž stále vyhrává Roger a tenis. Tohle je naprosto individuální, protože někdo zas touží po tom být přítelkyně nějakého zpěváka nebo herce, což mě zas tolik neláká. I přesto /jak už jsem napsala výše/, že si myslím, že se tohle nikdy neuskuteční, protože proč by si nějaký slavný sportovec vybral za přítelkyni nějakou hnusnou holku z Jaroměře, je ve mě takový malý plápolající ohýnek naděje toho, že se třeba někdy nějak prosadím a on si mě najde. (LOL)

STÁT SE SLAVNÁ SAMA

Mám strašné množstí prací, které mě lákají a chtěla bych je dělat. V předních řadách je i tenis, který jsem hrávala, když jsem byla mladší. Strašně mě bavil a ráda bych se k tomu vrátila, ale prostě na to není čas. Teď, když v televizi vidím, jak třeba Petra Kvitová hraje, říkám si, že kdybych tam byla já, bylo by to super. Ale upřímně, na to začínat 'profesionální' tenisovou kariéru v 15, ještě s mým nadáním na sporty, asi nepůjde. 

Další vysněná práce by byla být nějakou modelkou nebo třeba známou televizní reportérkou. Myslím si, že modelky to mají dobré. Létají přes celý svět, poznávají strašně moc nových věcí, mají krásné oblečení atd. a furt dělají to, co je baví. Jasně, že to má i své stinné stránky, ale kdyby to bylo nějaké strašné, tak to asi nedělají. Podle mě se modeling ani nedá nazývat prací, protože je to spíš potěšení. Kdybych tohle teď říkala třeba Karolis Hovnys, tak by si o mně zase myslela, že sem debil a strašně by argumentovala a smála by se mi. Sama vím, že to, co tady píšu jsou i kraviny a je toho strašně moc, co na modelingu dobré není, ale asi každá holka by do toho šla. Jeden z největších důvodů pro mě proč začít i s touhle prací by bylo to, že když se podíváte zrovna na ty sportovce, tak 90% z nich má za přítelkyni právě nějakou modelku. Představa je to sice pěkná, ale s mojí postavou, kscihtem a bydlištěm v díře, jako je Jaroměř je to jen další věc, o které si mohu nechat zdát.

Abych vám dokázala, že umím být i trošku skromná, někdy sním i o tom, že bych se chtěla stát psychiatričkou, redaktorkou nějakého modního magazínu nebo učitelkou na vysoké škole. Mít hezkého a chytrého manžela, domek a bydlet třeba ve Švýcarsku. Ikdyž tahle představa je taky pěkná, tak vždycky, když si pak vzpomenu na to, že někdo je manželka právě známého sportovce, tak si říkám, jaký by tohle byl stereotyp. Fakt to zní blbě a vím to stejně tak jako to, že stejně skončím do konce života tady v Jaroměři jako nějaká pomocnice v domu důchodců. 

Dalších prací, co bych chtěla dělat je strašně moc a mých představ ještě víc, ale některé jsou ještě debilnější než ty, co sem vám napsala výš /jo, fakt mi jde vymyslet ještě větší kravina/, a proto si je raději nechám pro sebe.

PROCESTOVAT SVĚT

Věc, kterou si sice dnes přeje každý druhý, ale myslím, že jen málokdo to myslí vážně. Jak to myslím já? -->

BE HAPPY

Asi ta nejvíc mainstream věc, ale ano, každý by chtěl být v životě šťastný. Pro každého to znamená něco jiného. Hodně lidí nesouhlasí s tím, že když budete mít peníze, budete šťastní, já ano. Jak už je jedno přísloví, citát nebo co to je - peníze vás šťastnými neudělají, to až věci, které si za ně koupíte. Samozřejmě, že peníze se nedají porovnávat třeba se zdravím nebo láskou (LOL), ale pro mě peníze opravdu štěstí představují. Je to jednoduché. Když mám věci, které sem vždycky chtěla - jsem šťastná a abych si ty věci mohla koupit, tak potřebuji peníze. Asi tohle zase bude triliardám lidí připadat debilní a zase by hodně lidí namítalo, ale pro každého prostě pojem štěstí znamená něco jiného a já taky neodsuzuju lidi, pro které znamená štěstí něco, co mně přijde uplně debilní. 

Dnešní článek je fakt sračka, já vím :(((((((((((( A vůbec sem tohle nechtěla napsat, ale vzhledem k tomu, že si to tady většinou čtu jen já, je mi to jedno. Strašně jsem to zkrátila, hlavně tu část s tím, jak bych chtěla známého manžela, tam bych mohla napsat ještě tak 5000 slov a vysvětlení. Ten, kdo by mě neznal a přečetl by si jen dnešní článek, tak by si asi musel myslet, že sem fakt postižená a nevím, co všechno. Achjo, už nevím, co mám napsat.. Hmm, jdu se dívat na Wimbledon. A zítra všichni povinně fandit Federerovi ve finále, ikdyž to prohraje (asi). 

Užívejte prázdniny, protože dřív, než se nadějete, budou pryč.

Ahoooj

-A

Everything & Nothing

Zdravím všechny!
Jako první bych se vám - překvapivě - chtěla omluvit za delší neaktivitu. Mám toho v poslední době nějak moc, samozřejmě mám i volné chvíle, ale to jsem třeba zase neměla chuť psát, no, k tomu se v dnešním článku ke všemu dostanu. Jak už název napovídá, dnes to nebude nijak zaměřené. Bude to spíš takové mé vypovídání se, protože mám hodně věcí, které bych chtěla nějak 'dostat ven ze sebe' :D (zní to blbě, vím), ale zároveň necítím potřebu to někomu říkat, takže mi vypsání na blog přišlo jako nejlepší nápad. Navíc nemám ráda moc svěřování se někomu a vím, že tady si to skoro nikdo nečte, takže se nemusím bát ani toho, že by mě následně někdo za něco soudil nebo tak.

V poslední době je toho hodně. Překvapivě se to ani netýká školy. Skoro od všech lidí teď slýchám, jak hodně toho mají s blížícím se koncem školního roku a uzavíráním známek. Nemůžu mluvit za všechny v naší třídě, ale já to ani nějak extra nepociťuji. Píšeme trošku víc písemek, to ano, ale to snad s uzavíráním známek souvisí a nikdo s tím nic neudělá a navíc to není nic hrozného. Nevím, jestli je to tím, že chodím na gympl a 'těžší' to tam máme celý rok nebo to mám prostě jinak než všichni ostatní. Celkově jsem se tenhle celý školní rok vůbec neučila. V září jsem sama sobě řekla, že první pololetí o nic nejde a učit se nemusím, ale že na konec roku už chci zabrat a mít slušné známky. V lednu jsem ze školy odcházela s dvěma trojkami na vysvědčení a nějaký pocit selhání nebo zklamání jsem opravdu neměla. Mé předsevzetí o tom, že se budu druhé pololetí učit se 'překvapivě' neuskutečnilo. Vedla jsem to v podstatě stejně jako to první, na písemky jsem se učila jen na hrstku předmětů (dějepis, chemie, biologie a někdy občanská výchova) a to taky jen tím způsobem, že jsem si přečetla párkrát sešit nebo učebnici. Na zbytek jsem nějak nemyslela. I když je pravda, že třeba u fyziky za svou dvojku na vysvědčení vděčím nejvíc Ažitce, spolusedící, která mi téměř celou písemku udělá, už asi třetím rokem. Zbytkem předmětů jsem nějak proplula, ať už s pomocí taháků nebo jiných spolužáků. Celý rok jsem si říkala, že vlastně o to, co budu mít na vysvědčení nějak nejde. Vždyť zůstávám na gymplu a opravdu zřídka kde se vás budou ptát, co jste měli v deváté třídě na vysvědčení.  Proto jsem to nijak neřešila. Až teď, když všichni kolem mě řeší, co budou mít, jsem si řekla, že bych se na to mohla taky podívat a připravit rodiče na ne moc příznivý výsledek. Ke svému vlastnímu překvapení to ani tak špatně nevypadalo. Zjistila jsem, že jedinou trojku budu mít z matiky (s tím sem počítala), ale to, že budu mít asi jen 3-4 dvojky jsem nečekala. Jistou dvojku už mám z fyziky a chemie, nerozhodně mám češtinu a teď i španělštinu, tak uvidíme. Každopádně jsem na sebe docela pyšná, protože na to, že jsem se neučila skoro vůbec a jsem v deváté třídě, je to podle mě docela dobrý výsledek.

Od konce školního roku se postupně dostáváme na všechny očekávané léto. Upřímně? Nevím, co na tom všichni tak vidí. Chápu, není škola, za co jsem ráda i já, ale myslím, že to jak se všichni potí, smrdí a je neskutečné vedro, ve kterém se nedá dělat nic jiného než být zalezlý doma, moc skvělé není. Je to individuální, každý na to má vlastní názor a já žádný nikomu neberu, ale zas tak extra léto podle mě není. Co se týče mě, ani žádné plány pořádně nemám. Původně jsme měli jet do Barcelony, ale jelikož táta celé léto pracuje asi nepojedeme. Dále máme naplánovaný výlet do Vídně, kam pojedu jednou na dva dny a poté na celý týden, do Drážďan, kam pojedu nejspíš s kamarádkou a potom bychom měli strávit nějaký čas (asi týden) v Praze. Nic z toho není ještě 100% jisté a proto zde zůstává otevřená i alternativa výletu někam dál do zahraničí. Sama jsem měla možnost jet na dva týdny na nějaký jazykový kurz do Anglie, ale když jsem se podívala na ceny, řekla jsem, že ne. Nejde o to, že by mi to rodiče, respektive táta, nezaplatil, v tom není žádný problém, konec konců mi to sám nabídl, ale o to, že prostě 70 tisíc mi na dva týdny přijde strašně moc a když si uvědomím, co všechno by se za to dalo koupit, tak mi to přijde zbytečné.

Zbytek léta strávím asi tím, co dělám i normálně celý rok. Budu chodit ven s kamarády, občas asi zajdu na nějakou 'akci' a podnikat menší jednodenní výlety. Přes kamarády se dostávám k další věci - k nedostatku času. Aby bylo jasné, nechci si tady nějak stěžovat, všechny své kamarády, ať už kluky nebo holky, mám strašně ráda a jsem šťastná za každou chvíli strávenou s nimi a zároveň vím, že tady je milion lidí, kteří jsou zaneprázdnění stokrát víc než já a život mají těžší. Na druhou stranu, je mi 15 a v poslední době mě to už nebaví. Dřív to bylo tak, že jsem šla ven s max. jedním nebo dvěma kamarády za týden a těšila jsem se na to. Ne, že bych teď byla ven každý den s někým, to rozhodně ne a jsou i dny, kdy se jen nudím. Většinou je to ale tak, že už si ani nepamatuji, kdy s kým mám být a často dojde k tomu, že když jsem venku s někým, zavolá mi jiný kamarád s tím, kde jsem, že už na mě čeká. Samozřejmě, že se hned naštve a už to je. Popravdě se už ani netěším na to s někým někde být. Když jsem venku, jediná věc, na kterou myslím je hodněkrát jen to, kdy už budu doma a budu si moct lehnout a v klidu si být na mobilu. Vím, že to zní hnusně, proto už se s takovýhlema věcma ani nikomu nesvěřuji. Jde o to, že vždycky to skončí tím, že se někdo naštve, vyčte mi, že co by za to ostatní lidé dali znát se s 'tolika' lidmi, že si jenom stěžuju a nebo hned zjišťuje kde a s kým chodím ven. Další věc co nechápu. Snad je moje věc kdy, kde a s kým trávím svůj vlastní čas. Je moje věc jestli o tom chci někomu říct nebo ne. Navíc kolikrát, když řeknu, že jsem venku s klukem, si všichni myslí, že spolu hned chodíme a nevím, co všechno. Proto už věci tohohle typu nikomu neříkám a nerada se o tom i bavím. Ještě jednou chci říct, že nechci abych vyzněla nějak špatně, prostě jsem to potřebovala někde 'říct' a neslyšet na to žádnou odpověď, jen se tak vyzpovídat.

Další věc, která možná souvisí i s tím, co jsem zmiňovala výš, je to, že teď hodně poslouchám staré písničky, na které mám vytvořené nějaké vzpomínky. Je příjemné slyšet něco jiného, než se hraje všude kolem vás. Navíc miluju ten pocit jen tak narazit na starou písničku a vzpomínat. Nemyslím tím to, že bych u toho hnedka bulela a strašně si stěžovala, jak to chci zpátky. Spíš jen tak přemýšlím a vzpomínám na to, co se třeba v dobu, kdy jsem tu písničku poslouchala stalo nebo tak. Asi to nikoho nebude zajímat, ale já si to tady píšu sama pro sebe a nikdo si to nečte, takže sem dám i příklady těch písniček, třeba se budou někomu, kdo na můj blog jen tak náhodně narazí, líbit.

Písnička, kterou mám fakt strašně moc ráda. https://www.youtube.com/watch?v=KSw6CVvhRck

Už trošku známější a ani ne zas tak stará. https://www.youtube.com/watch?v=4NdR71bozts

 https://www.youtube.com/watch?v=v_yTphvyiPU

https://www.youtube.com/watch?v=X0gtzHJphVg 

Trojice pohodovějších písniček od stejné zpěvačky, které se asi nebudou líbit každému. 

https://www.youtube.com/watch?v=GZfj2Ir3GgQ

https://www.youtube.com/watch?v=qo212zOUKxI

https://www.youtube.com/watch?v=Rv9spwIMiqM

Písniček je víc, ale nechci je sem všechny dávat. Pomalu, ale jistě jsme se dostali až na konec článku. Ještě jednou a naposledy chci říct, že nic z toho nemyslím špatně a jen jsem se potřebovala vypsat. Všem přeju pěkné a vyvedené vysvědčení a kdybych do té doby už nenapsala nic nového, tak i pořádné oslavení začátku prázdnin, na které se těším a chystám i já.

Mějte se hezky. :)

-A

Ice Hockey World Championship - 2015, Czech Republic

Dobré nedělní ráno!
Jelikož je neděle, připravila jsem si pro vás dnes takový oddechový článek. Využila jsem toho, že se v těchto dnech hraje mistrovství světa v hokeji a pokusím se vám napsat můj názor na složení našeho družstva, konkurenci a konec konců všeho kolem hokeje.

CZECH TEAM
Začala bych asi hned u našeho týmu. Co se týče složení musím přiznat, že ze začátku jsem byla hodně skeptická. Převažovali hráči z evropských lig a některé jsem ani neznala. Na druhou stranu jsem byla od začátku doslova nadšená z našeho kapitána Voráčka. Ti, kteří alespoň trochu sledovali uplynulou sezonu v zámořské NHL vědí, že měl Voráček dlouhou dobu velkou šanci na získání Art Ross Trophy (trofej za získání nejvíce bodů v kanadském bodování). Nakonec se mu to nepodařilo, ale stejně si myslím, že když se český hráč udrží v TOP 10 tohoto bodování něco to o něm vypovídá. Takže ano, za něho jsem byla hodně ráda a i teď po začátku mistrovství si myslím, že kapitánskou pásku nosí oprávněně. Co se týče například Jágra tak musím říct, že jsem jeho fanynka nikdy nebyla. Přijde mi arogantní a prostě nemám ráda jeho povahu. I přes tohle ale musím uznat, že je to i v současnosti jeden z nejlepších hráčů našeho týmu, což už se i potvrdilo. Ostatní hráči, z kterých jsem taky hodně nadšená a překvapili mě hned na začátku jsou asi J. Kovář a nejmladší hráč Simon, kterého jsem hodně podceňovala. Co se mi ale vůbec nelíbí jsou naši brankáři. Nechci shazovat Salákovy zákroky a to všechno, ale nemyslím si, že by byl tak dobrý, aby byl #1 našeho týmu třeba i před Pavelcem, který v NHL odchytal hodně úspěšnou sezonu. Ale co už, s tím já nic neudělám a je to jen můj názor, třeba nám to nakonec Salák všechno zachrání. 

KONKURENCE
Kanada. Jednoznačně Kanada. Jak už řeklo hodně lidí přede mnou - Kanada si přijela do ČR pro vítězství. Konec konců, když máte v týmu Crosbyho, Girouxe nebo třeba Seguina tak snad ani nejde nevyhrát. Jsou to nejlepší hráči z NHL a i kdyby Kanada neměla dobré sestavení týmu (o čemž také pochybuji) tak se tito hráči dokáží sami prosadit. Kanada je asi tým, kterému hned po Česku fandím nejvíc. Ne proto, že mají nejlepší tým, ale proto, že Kanadu mám i jako zemi ráda a chtěla bych se tam podívat a taky proto, že tam hraje už výše zmiňovaný Crosby, můj nejoblíbenější hráč už přes dva roky. Samozřejmě, že Kanada není náš jediný konkurent. Myslím, že i Rusko přijelo do ČR s hodně dobrým týmem (Malkin, Bobrovski, Kovalchuk) a pak i Švédsko a možná i USA.

GROUP A                                                                               GROUP B

                        Myslím si, že skupiny jsou docela vyrovnané.

                      Za takové těžší soupeře v naší skupině považuji

                     Kanadu a Švédsko a v druhé skupině zase USA a

                  Rusko. Nechci ale nikoho podceňovat, každý z týmů

                             může překvapit a být tím nejlepším.

               

                  

To by asi pro dnešní článek bylo vše. Neberte ho nějak vážně, je to jen můj názor a já nejsem nějaký hokejový znalec. Budu se těšit na shledanou u dalšího postu!

Tak fanděte! :D

-A

Favourite songs at the moment

Ahoooj!
Je sobota, 4 hodiny odpoledne a já jsem přišla na skok domů, v 17.00 zase odcházím, ale protože jsem vám už dlouho nic nenapsala, tak jsem se rozhodla, že za tu chvilku stihnu alespoň sepsat kratší seznam mých nejoblíbenějších písniček právě teď. Tak doufám, že se vám to bude alespoň trošku líbit. :)

RIHANNA - AMERICAN OXYGEN

https://www.youtube.com/watch?v=Ao8cGLIMtvg

HILARY DUFF - SPARKS

https://www.youtube.com/watch?v=HEpJJXNuuvM

RAE SREMMURD - THROW SUM MO

https://www.youtube.com/watch?v=fwrY0D2ACNk

RIHANNA - BITCH BETTER HAVE MY MONEY

https://www.youtube.com/watch?v=ToE26b2JyNc

WIZ KHALIFA - SEE YOU AGAIN

https://www.youtube.com/watch?v=RgKAFK5djSk

MARLON ROUDETTE - WHEN THE BEAT DROPS OUT

https://www.youtube.com/watch?v=BLRgaU9uUnA

X AMBASSADORS - RENEGADES

https://www.youtube.com/watch?v=6tu4wWSbnIs

MUMFORD and SONS - SNAKE EYES

https://www.youtube.com/watch?v=eGeSO84aDBE

DAVID GUETTA - HEY MAMA

https://www.youtube.com/watch?v=i3EvYpGdZIk

TAYLOR SWIFT - STYLE

https://www.youtube.com/watch?v=-CmadmM5cOk

Omlouvám se, ale pro dnešek toho už fakt víc nestihnu.. Oblíbených písniček je mnohem víc, mám třeba ráda celý album If You're Reading This It's Too Late od Drake -a nebo jsem teď zase přišla na chuť starším písničkám od Katy Perry (Wide Awake, Last Friday Night) apod. Snad další článek bude trošku lepší.

Užívejte víkend!
-A

Furious 7

Ahoj všichni :)
Dnešní článek bude něco trošku jiného, než na co jste u mě zvyklí. Řeknu vám něco o mých pocitech z filmu Fast & Furious 7 a pár zajímavostech o samotném filmu.

Takže jako první, co bych vám chtěla říct je, že mě zarazilo, že film měl v USA premiéru až 3. dubna, když už například v ČR nebo i mnoha jiných státech to bylo 2. a někde dokonce i 1. dubna. Obzvlášť, když je to americký film.

K samotnému filmu.. Každý, kdo zná řadu Fast & Furious, asi ví o čem film pravděpodobně bude a nemusím mu to vysvětlovat. Pro ty, kteří neví o co se jedná - celá série filmů je zaměřena hlavně na rychlá auta. Asi bych nedoporučovala se podívat jen na jeden díl, protože spolu jednotlivé filmy docela souvisí. Nechci říct, že kdybyste tam seděli, tak byste vůbec nevěděli o co se jedná a nic byste nepochopili, ale když například v tomhle díle je jedna z hlavních postav bratr Shawa, který se snaží zabít celou partu kolem Toretta a vy nevíte, kdo to je Shaw a proč se je vůbec snaží zabít, tak pro vás celý film tak trochu ztrácí smysl.

Jak už jsem trošku nakousla výš, hlavní pointou tohohle dílu je to, že se bratr Shawa snaží poctít smrt svého bratra tím, že chce zabít celý tým Toretta. Začíná to tím, že se popere s Hobbsem, který poté skončí v nemocnici a v celém filmu se vůbec neukazuje, až na konečnou scénu, kdy pomáhá Letty & Ramsey před dronem. Dále zabije Hona, který žil v Tokyu, což už celý tým Toretta naštve a začíná ten pravý boj. Postupně tým skáče s auty z letadla, zachraňuje Ramsey v Azerbajdžánu, přesouvá se do Dubaie, kde skáče s autem mezi budovami a snaží se získat takový 'čip'. Dále se přesouvají zpět do LA, kde se odehraje vrcholný boj s bratrem Shawa, ale i dalším týmem, který chce získat Ramsey. Většina z vás asi stejně nechápe o čem film je, ale nechci ho tady popisovat celý, protože ho spousta lidí ještě neviděla a nechci je připravit o ten zážitek, kdy se ve filmu stalo něco, co nebylo v traileru, vůbec jste to nečekali a strašně vás to nadchlo, takže tak.

Jak bych film hodnotila já? Kdyby to mělo být jako známkování ve škole tak 1, kdyby jako procenta tak jednoznačně 100%. Film mě opravdu bavil celé dvě hodiny a kousek. Musím říct, že i když jsem potřebovala strašně na záchod, tak jsem se zvednout nedokázala - jednoduše jsem se bála, že o něco přijdu. Jediné, co mi bylo líto bylo to, že se ve filmu neobjevila opět celá 'parta', ale ve finále tam byla jen z poloviny, nebylo to sice ono, ale i přesto mě to bavilo. Do nedávné doby se mi nejvíc z celé řady líbil asi 5. díl, ale po shlédnutí 7. mohu říct, že ten je pro mě nejlepší teď. Opravdu za poslední dobu (cca půl roku) je to film, který se mi líbil úplně nejvíc a předčil i Divergenci, Rezistenci nebo třeba If I Stay, což byly filmy, z kterých jsem byla úplně nadšená! Ale zase na druhou stranu ani nemůžu říct, že by mě můj pocit z tohohle filmu nějak překvapil. Celou sérii Fast & Furious mám strašně ráda a neomrzí mě se na ní dívat i po několikáté, což se mi také stává jen u pár filmů. Do kina jsem šla s velkým očekáváním a naštěstí se mi naplnilo. Takže kdo zvažuje jestli ano, jít nebo ne, tak bych mu rozhodně radila, ať jde!

Film stoupl ještě o úroveň výš díky skvělému soundtracku. Je to akční film, takže většina písniček je na styl hip/hopu a rapu, ale v určitých chvílích jsou zde i smutné.

Už takovou klasikou k Fast & Furious je Wiz Khalifa, který má snad ke každému dílu nejméně jednu písničku, což mi velice lichotí, protože jeho hudbu mám celkově hodně ráda. Mou nejoblíbenější písničkou z celého soundtracku je právě od Wize 'See You Again'. Píseň, která hraje až na konci celého filmu a je na počest zesnulého Paula Walkera, jednoho z hlavních herců. Hlavně konec bude pro ty, kteří znají opravdu celou sérii hodně dojemný a smutný, protože je tam cca 4 minutový sestřih scén, kde Paul hrál a v doprovodu téhle písničky to asi rozbrečí skoro každého. (Brečela jsem i já, což je docela obdivuhodné, protože já u filmů, obzvlášť v kině, mezi hodně lidmi, moc nebrečím). Smrt Paula byl také důvod, proč se premiéra celého filmu o skoro rok posunula. Původně měl být film vypuštěn do světa už 30. července 2014.

#forpaul

To by asi ode mne bylo k samotnému filmu vše. Doufám, že se dojedná další, už 8. díl, abych se měla zase na co těšit.

Mějte se krásně. 

-A

My make-up routine for spring 2015!

Zdravím všechny :)

Slibovaný článek na téma mé denní rutiny v líčení je tu, sice ne tak rychle jak jsem slibovala původně, ale myslím, že to nikomu nevadí. K dnešnímu článku, je to každodenní líčení, které je hlavně do školy, takže není nějak výrazné a hlavně ani ráno na něco víc čas nemám, takže je to spíš takové jednodušší :) Ale i tak doufám, že se vám bude líbit.

Jako první začínám bází, aby mi make-up na pleti vydržel déle. Nyní používám tenhle od Maybelline, který je už i v českých drogeriích. 

Jako další už samotný make-up. V současné době používám dva, které buď střídám nebo je míchám dohromady, protože jeden je na mě hodně světlý a druhý zase docela tmavý. Každopádně oba sami o sobě mají podle mě tak střední krytí a pleť nějak nezatěžují, ani necítíte, že je tam přes den máte. 

Jako další jsou na řadě korektory na zakrytí nedokonalostí, které make-up skrýt nedokázal. Já nejčastěji používám ten od Astoru, mám ho hodně ráda a odstín je dostatečně světlý, ale je spíše na rozjasnění než na zakrytí, si myslím já. Na zakrytí používám nejčastěji ten od Dermacolu, ale nikdy ne hodně, protože je hodně hutný a když si ho dáte na pleť jen o trošku víc, je to hned vidět a moc lichotivě to nevypadá. 

Jako další musíme celé 'dílo' zapudrovat, aby nám vydrželo, hlavně místa, kde jsme použili korektor. Já teď používám tři pudry a taky je tak nějak střídám. Ikdyž musím říct, že teď vyhrává od Maybelline AffinMat, který je speciálně na mastnou pleť. Nic ale nemůžu říct ani na ten od Dermacolu, který se prodává za směšnou cenu a udělá stejně dobrou práci jako dražší pudry. 

Jako jediný produkt, který používám na část kolem očí, je gel na obočí. Momentálně mám tenhle od Astoru a docela mi vyhovuje. Někdy používám i řasenku, ale tu ne většinou do školy, protože jsem zvyklá si tam hodně často šahat na řasy (nevím, jak jinak to nazvat) a vždycky, když jí mám, tak si to neuvědomím, šáhnu si tam a pak mám řasenku všude a nejsem si jistá jak to vypadá. 

Poslední věc, kterou dokončím své denní líčení je tahle rtěnka od MaxFactoru v odstínu 

 Star Dust Pink. Příjemná přirozená barva nikdy nic nepokazí a není ani moc výrazná, což je podle mě do školy dobré, ale někdy ji střídám i s jinými rtěnkami. :)

Taak a to by bylo pro dnešní článek vše. Nebyl tak dlouhý a asi ani ne záživný, ale slíbila jsem ho, tak tady je. 

Mějte se hezky :)

-A

My night skin care routine for spring 2015

Dobré sobotní poledne všem!
Vítám vás u dnešního článku, který bude zaměřený na mou péči o pleť, konkrétně na tu noční. Bude zde zmíněných hodně produktů, ale chci vás upozornit, že všechny nepoužívám. Většinou je střídám, ale to vám už vypíšu podrobněji ke každé věci. :) Enjoyyyy






Jako první než začnu se vším ostatním, tak se
musím odlíčit. V současné době používám tuhle
micelární vodu od Garnieru, která pobláznila snad celou ČR/SR internetovou scénu. Odličuje dobře, to
uznávám, ale nechápu, proč kolem ní byl zase tak velký povyk. Ale nic většího na vytknutí jí nemám.








Ještě zůstaneme u odličování. Když mám třeba vodě odolnou řasenku (lol, fakt často ji nosím no), nějakou rtěnku nebo prostě cokoliv, co nejde odlíčit micelárkou od Garnieru, tak vždycky šahám po tohle odličovači od Mary Kay, který je teda původně jen na odličování očí, ale když si s ním odlíčíte i například ty rty, tak vás to nějak neštípe a nepodráždí, takhle si myslím, že je to dobrá volba i pro tohle. Je sice trošku dražší, ale odlíčí opravdu všechno.

Další věc, kterou používám je tohle tekuté mýdlo s antibakteriálními přísadami. Tento produkt se na rozdíl od předchozích dvou neaplikuje na vatový tamponek a následně na obličej, ale funguje tak, že si ho podle libosti na ruku dáte trošku nebo víc a hned na to si ho rozmažete po obličeji. Původně je to taková řekla bych více hustá voda, ale když ho pořádně rozmažete jeho konzistence se změní v pěnu. Na obalu je doporučené ho mít na obličeji cca 1 - 2 minut. Můj osobní názor na tohle je jedině kladný a pozitivní. Nemá sice nějaký převratně hezký obal a sehnat se dá jen v lékárnách, ale jeho účinky jsou viditelné už po cca týdnu užívání. A řekněme si upřímně, když máme problémy s pletí, chceme po produktu, aby byl sice z estetického hlediska naprosto neodolatelný, ale nijak nám s pletí nepomohl nebo se spokojím s jednoduchým vzhledem a viditelnými účinky? Myslím, že každý si odpoví sám. :)





Jako další tady mám peeling proti černým tečkám. V poslední době jsem s nimi měla docela velký problém, takže jsem zkusila hooodně produktů, které slibovali jejich zmizení (mezi nimi i pleťovou vodu Clean&Clear, kterou uvidíte za chvíli), ale nic až na tohle nepomohlo. Nemůžu říct, že by tečky úplně zmizely, ale rozhodně už jich tam není tolik a nejsou tak vidět jako předtím. Toto a ještě předešlé antibakteriální mýdlo používám ve sprše, abyste si nemysleli, že toho na sebe plácám tolik najednou. :D






Cca po hodině od toho, co vylezu ze sprchy začínám s dalším kolem své péče o pleť. Mám tu tři produkty od Clean&Clear, vše jen pleťové vody (zprava proti černým tečkám, hloubkové čištění pro citlivou pleť a hloubkové čištění pro mastnou pleť), které tak po týdnu střídám, ale kolikrát je úplně vynechám. Měla jsem i peelingy, ale protože mi vyhovovaly víc než tohle, tak už jsem je vypotřebovala. Abych všechny neházela do jednoho koše, tak ta proti černým tečkám mi tedy nepomohla vůbec. Prostřední už mám více rok a také jsem neviděla nějaké výsledky, ale je pravda, že po nanešení mám takový pocit vyčištěné pleti. Červenou mám jen asi dva týdny, takže tu ještě moc posoudit nemohu, ale stejně jako s micelární vodou od Garnieru i z tohohle byli všichni nadšení, tak uvidíme!

Jako další tady mám pleťové tonikum TeaTreeOil. Původně jsem chtěla menší balení, kde je jen čistě TeaTreeOil, ale prý je to hodně agresivní vůči pleti, tak jsem si řekla, že jako první vyzkouším tuhle naředěnou verzi. A hlásím úspěch! Mám už druhé balení, které už taky dochází a půjdu zase pro nové. Pupínků mám značně méně a když už se nějaký 'ukáže', tak do dvou dní zmizí, takže za mě odpověď na otázku, jestli má smysl si to kupovat, zní jednoznačně ano.

Další krok je aplikace nějakého pleťového krému. Zase musím říct, že tohle úplně 100% nezapadá do mé každodenní rutiny, ale když si na to vzpomenu, tak si to na obličej namažu. V současné době se mi díky alergiím 'sype' pokožka pod obočím a mezi ním. Abych vám to nějak dovysvětlila, prostě se mi tam během dne tvoří takové kousky kůže, nějak to nebolí a neomezuje mě to, ale na vzhled to moc hezké není, takže se snažím to hydratovat alespoň nějakými krémy, i když nějaké zlepšení zatím nevidím, ale to jsou prostě alergie.

A jsme ve finále! Poslední věc, kterou tady zmíním je tahle calcium mast. Myslím, že to ani není určené na akné, ale prostě na všelijaké otevřené rány (tzn. já to používám na strupy po akné apod.) Mám pocit, že to ani nějak nepomáhá, ale mám prostě lepší pocit, když si to dám na obličej.




A to je vše! Znovu chci zopakovat, že všechny výše zmíněné produkty nepoužívám pravidelně každý den, ale prostě když si vzpomenu. Na nejbližší dobu už mám naplánovaných pár dalších článků (My daily makeup routine, která by možná mohla být sepsána už v průběhu toho víkendu - chci dohnat delší neaktivu apod.) takže se máte na co těšit!

Užívejte víkend :)

-A