Jako první bych se vám - překvapivě - chtěla omluvit za delší neaktivitu. Mám toho v poslední době nějak moc, samozřejmě mám i volné chvíle, ale to jsem třeba zase neměla chuť psát, no, k tomu se v dnešním článku ke všemu dostanu. Jak už název napovídá, dnes to nebude nijak zaměřené. Bude to spíš takové mé vypovídání se, protože mám hodně věcí, které bych chtěla nějak 'dostat ven ze sebe' :D (zní to blbě, vím), ale zároveň necítím potřebu to někomu říkat, takže mi vypsání na blog přišlo jako nejlepší nápad. Navíc nemám ráda moc svěřování se někomu a vím, že tady si to skoro nikdo nečte, takže se nemusím bát ani toho, že by mě následně někdo za něco soudil nebo tak.
V poslední době je toho hodně. Překvapivě se to ani netýká školy. Skoro od všech lidí teď slýchám, jak hodně toho mají s blížícím se koncem školního roku a uzavíráním známek. Nemůžu mluvit za všechny v naší třídě, ale já to ani nějak extra nepociťuji. Píšeme trošku víc písemek, to ano, ale to snad s uzavíráním známek souvisí a nikdo s tím nic neudělá a navíc to není nic hrozného. Nevím, jestli je to tím, že chodím na gympl a 'těžší' to tam máme celý rok nebo to mám prostě jinak než všichni ostatní. Celkově jsem se tenhle celý školní rok vůbec neučila. V září jsem sama sobě řekla, že první pololetí o nic nejde a učit se nemusím, ale že na konec roku už chci zabrat a mít slušné známky. V lednu jsem ze školy odcházela s dvěma trojkami na vysvědčení a nějaký pocit selhání nebo zklamání jsem opravdu neměla. Mé předsevzetí o tom, že se budu druhé pololetí učit se 'překvapivě' neuskutečnilo. Vedla jsem to v podstatě stejně jako to první, na písemky jsem se učila jen na hrstku předmětů (dějepis, chemie, biologie a někdy občanská výchova) a to taky jen tím způsobem, že jsem si přečetla párkrát sešit nebo učebnici. Na zbytek jsem nějak nemyslela. I když je pravda, že třeba u fyziky za svou dvojku na vysvědčení vděčím nejvíc Ažitce, spolusedící, která mi téměř celou písemku udělá, už asi třetím rokem. Zbytkem předmětů jsem nějak proplula, ať už s pomocí taháků nebo jiných spolužáků. Celý rok jsem si říkala, že vlastně o to, co budu mít na vysvědčení nějak nejde. Vždyť zůstávám na gymplu a opravdu zřídka kde se vás budou ptát, co jste měli v deváté třídě na vysvědčení. Proto jsem to nijak neřešila. Až teď, když všichni kolem mě řeší, co budou mít, jsem si řekla, že bych se na to mohla taky podívat a připravit rodiče na ne moc příznivý výsledek. Ke svému vlastnímu překvapení to ani tak špatně nevypadalo. Zjistila jsem, že jedinou trojku budu mít z matiky (s tím sem počítala), ale to, že budu mít asi jen 3-4 dvojky jsem nečekala. Jistou dvojku už mám z fyziky a chemie, nerozhodně mám češtinu a teď i španělštinu, tak uvidíme. Každopádně jsem na sebe docela pyšná, protože na to, že jsem se neučila skoro vůbec a jsem v deváté třídě, je to podle mě docela dobrý výsledek.
Od konce školního roku se postupně dostáváme na všechny očekávané léto. Upřímně? Nevím, co na tom všichni tak vidí. Chápu, není škola, za co jsem ráda i já, ale myslím, že to jak se všichni potí, smrdí a je neskutečné vedro, ve kterém se nedá dělat nic jiného než být zalezlý doma, moc skvělé není. Je to individuální, každý na to má vlastní názor a já žádný nikomu neberu, ale zas tak extra léto podle mě není. Co se týče mě, ani žádné plány pořádně nemám. Původně jsme měli jet do Barcelony, ale jelikož táta celé léto pracuje asi nepojedeme. Dále máme naplánovaný výlet do Vídně, kam pojedu jednou na dva dny a poté na celý týden, do Drážďan, kam pojedu nejspíš s kamarádkou a potom bychom měli strávit nějaký čas (asi týden) v Praze. Nic z toho není ještě 100% jisté a proto zde zůstává otevřená i alternativa výletu někam dál do zahraničí. Sama jsem měla možnost jet na dva týdny na nějaký jazykový kurz do Anglie, ale když jsem se podívala na ceny, řekla jsem, že ne. Nejde o to, že by mi to rodiče, respektive táta, nezaplatil, v tom není žádný problém, konec konců mi to sám nabídl, ale o to, že prostě 70 tisíc mi na dva týdny přijde strašně moc a když si uvědomím, co všechno by se za to dalo koupit, tak mi to přijde zbytečné.
Zbytek léta strávím asi tím, co dělám i normálně celý rok. Budu chodit ven s kamarády, občas asi zajdu na nějakou 'akci' a podnikat menší jednodenní výlety. Přes kamarády se dostávám k další věci - k nedostatku času. Aby bylo jasné, nechci si tady nějak stěžovat, všechny své kamarády, ať už kluky nebo holky, mám strašně ráda a jsem šťastná za každou chvíli strávenou s nimi a zároveň vím, že tady je milion lidí, kteří jsou zaneprázdnění stokrát víc než já a život mají těžší. Na druhou stranu, je mi 15 a v poslední době mě to už nebaví. Dřív to bylo tak, že jsem šla ven s max. jedním nebo dvěma kamarády za týden a těšila jsem se na to. Ne, že bych teď byla ven každý den s někým, to rozhodně ne a jsou i dny, kdy se jen nudím. Většinou je to ale tak, že už si ani nepamatuji, kdy s kým mám být a často dojde k tomu, že když jsem venku s někým, zavolá mi jiný kamarád s tím, kde jsem, že už na mě čeká. Samozřejmě, že se hned naštve a už to je. Popravdě se už ani netěším na to s někým někde být. Když jsem venku, jediná věc, na kterou myslím je hodněkrát jen to, kdy už budu doma a budu si moct lehnout a v klidu si být na mobilu. Vím, že to zní hnusně, proto už se s takovýhlema věcma ani nikomu nesvěřuji. Jde o to, že vždycky to skončí tím, že se někdo naštve, vyčte mi, že co by za to ostatní lidé dali znát se s 'tolika' lidmi, že si jenom stěžuju a nebo hned zjišťuje kde a s kým chodím ven. Další věc co nechápu. Snad je moje věc kdy, kde a s kým trávím svůj vlastní čas. Je moje věc jestli o tom chci někomu říct nebo ne. Navíc kolikrát, když řeknu, že jsem venku s klukem, si všichni myslí, že spolu hned chodíme a nevím, co všechno. Proto už věci tohohle typu nikomu neříkám a nerada se o tom i bavím. Ještě jednou chci říct, že nechci abych vyzněla nějak špatně, prostě jsem to potřebovala někde 'říct' a neslyšet na to žádnou odpověď, jen se tak vyzpovídat.
Další věc, která možná souvisí i s tím, co jsem zmiňovala výš, je to, že teď hodně poslouchám staré písničky, na které mám vytvořené nějaké vzpomínky. Je příjemné slyšet něco jiného, než se hraje všude kolem vás. Navíc miluju ten pocit jen tak narazit na starou písničku a vzpomínat. Nemyslím tím to, že bych u toho hnedka bulela a strašně si stěžovala, jak to chci zpátky. Spíš jen tak přemýšlím a vzpomínám na to, co se třeba v dobu, kdy jsem tu písničku poslouchala stalo nebo tak. Asi to nikoho nebude zajímat, ale já si to tady píšu sama pro sebe a nikdo si to nečte, takže sem dám i příklady těch písniček, třeba se budou někomu, kdo na můj blog jen tak náhodně narazí, líbit.
Písnička, kterou mám fakt strašně moc ráda. https://www.youtube.com/watch?v=KSw6CVvhRck
Už trošku známější a ani ne zas tak stará. https://www.youtube.com/watch?v=4NdR71bozts
Trojice pohodovějších písniček od stejné zpěvačky, které se asi nebudou líbit každému.
Písniček je víc, ale nechci je sem všechny dávat. Pomalu, ale jistě jsme se dostali až na konec článku. Ještě jednou a naposledy chci říct, že nic z toho nemyslím špatně a jen jsem se potřebovala vypsat. Všem přeju pěkné a vyvedené vysvědčení a kdybych do té doby už nenapsala nic nového, tak i pořádné oslavení začátku prázdnin, na které se těším a chystám i já.
Mějte se hezky. :)
-A
