tenhle rok byl zvláštní. začalo to požáry v austrálii, hrozbou třetí světové války, BLM, koronavirovou krizí, pokračovalo přes nepokoje kvůli opatřením, volbám v USA a jiným menším situacím. 2020 je zatím rokem, který asi nikdo, včetně mě, nečekal.
dnešním dnem začíná poslední den roku. prosinec. i když jsem se snažila, stejně pociťují a raduji se z vánoční atmosféry. předešlé vánoce mě za posledních pár let vždy zklamaly a končily mou crying session v pokoji, proto jsem si říkala, že tenhle rok se nenechám takhle zklamat a nebudu nic očekávat. nějak to ale nedokážu potlačit a stejně už teď vánoce oslavuju.
bavila jsem se o tom s Kubou, zjistila jsem, že nejsem jediná, která naší rodinu vnímá v určitým světle. pomohlo mi to, protože poslední půl rok vím, za kým kdykoliv můžu přijít a kdo mě vyslechne, protože to vše chápe. sám říká, že je to celý na hovno.
dnes byl jeden z horších dní. jela jsem se vypovídat k babi maty, u který vím, že mě vždy vyslechne. bylo to tam skvělý, čajík, kamna a někomu říct to, co mě trápí. zároveň vím, že mi na to moc věcí neřekne, jde ale o to, že mě vyslechne. do určité míry jsem za ,,nereakci" ráda, protože speciálně tuhle situaci nerada řeším. jsem za ni moc vděčná, je to taková moje ochranná duše. řekla mi, že se podobám dědovi <3
večer jsem si povídala s tátou. moje druhá spřízněná duše. i když si to nemyslí, vidím, že jsme téměř totožný osobnosti. (i love my mum as well, but theres just something between us) ptal se mě, kam pojedeme na dovolenou. nic jsme nevyřešili, ale to, že počítá s nějakým výletem mi udělalo radost. jak malicherně to zní, strašně mi chybí být na letišti, v letadle, zažít cestování. i když v posledních měsících přemýšlím, jestli se nejedná o přežitek moderní doby. zároveň si říkám, že určitou výhodou je i necestování, protože poté není na co vzpomínat a být smutná z toho, jak čas utíká. proto si dnes chci připomenou moje nejšťastnější chvíle z cestování.
Žádné komentáře:
Okomentovat