po delší pauze jsem tu zpět. Jak omluvit mou neaktivitu tentokrát? Popravdě ani sama nevím. Nemůžu říct, že nebyl čas. Poslední dva týdny jen sedím doma a jím, takže to ne, ale asi celkově nálada ani chuť nepřišla.
Na začátek zase chvilku o tom, co se za poslední dobu stalo. Jak jsem už výš zmínila, poslední dva týdny sedím jen doma. Mám zakázaný Hradec a musím říct, že jsem si opravdu uvědomila, že většina mých kamarádů je odtamtud. Když už mám nějaké odsud (Jaroměř, okolí), buď nemají čas a nebo se prostě nedomluvíme. Ve škole se nic extra neděje, ale musím uznat, že až tenhle rok se poprvé těším na prázdniny a na oddych. Je toho víc a víc toho bude i následující roky, takže jsem na sebe zvědavá, jak to zvládnu a upřímně nad tím ani radši nepřemýšlím. Představa učení se na maturitu mě děsí. A když pomyslím na vejšku, chce se mi brečet. S mým sezením doma na mě přišlo i věčné přemýšlení, což je na jednu stranu pozitivní, ale na druhou ne. Uvědomuji si spoustu věcí. Aniž bych to na sobě dávala vědět okolí, rozděluji si přátelé na nejbližší a ty vzdálenější. Přemýšlím o sobě, o tom, jak se chovám k lidem, o svých vlastnostech a charakteru, snažím si i samu sebe někam zařadit. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, v čem jsem třeba já dobrá. Někomu jde sport, někomu třeba luštění křížovek, ale k tomu, v čem bych měla být dobrá já, jsem se nějak nedobrala. O tom ale třeba někdy jindy, zvažuji napsání článku o sobě a o tom, jak já vnímám sebe, uvidíme, jestli se k tomu dostanu, třeba už mezi svátky.
Teď už ale k podstatě dnešního povídání. Máme tu Vánoce. Čas okolo Vánoc a věci spojené s tím jsou mým oblíbeným obdobím v roce. Je pravda, že už si je neužívám tolik, jako když jsem byla malá, ale i přesto se vždy těším. Svůj pokoj jsem naladila do vánoční nálady hned tuším 28. prosince (1. adventní neděli). Klasicky, jako každý rok, jsem si kolem postele navěsila světýlka, po pokoji rozvěsila řetězy, vánoční čepice, punčochy a ozdobila jsem si i svůj malý vánoční stromek, který se mnou přežívá už bezmála 13 let.
Co se týče dárků, měla jsem již nějaký náskok díky tomu, co jsem pořídila v Anglii na začátku listopadu. Měla jsem nějaký základ pro mamku a taťku. V průběhu prosince jsem dokupovala nějaké maličkosti a nakonec se to nějak sešlo a došla jsem k tomu, že už mám pro většinu lidí to, co jsem chtěla. A to jsem z toho na začátku měla pořádný strach, konec konců, když jsem to počítala, 16 lidí není málo. Teď už mi chybí jen pár malých dárků a všechno zabalit. Měla jsem strach i z toho, že nebudu vědět, co komu koupit. Musím přiznat, že mě mrzí, že pro hodně blízkých lidí nemám osobní dárky. Mám pro ně takové klasické, které bych mohla dát komukoliv v jejich věkové kategorii, ale snad ještě něco vymyslím a doplním to. Ale pro hodně lidí mám to, co jsem si myslela, že jim nikdy nekoupím. Jen jsem chodila a vždy mi něco padlo do oka a věděla jsem, že je to přesně pro toho daného člověka. A jsem si jistá, že tyhle osobnější dárky vždy udělají větší radost. Ti lidé sami vidí, že když jste ten dárek vybírali, mysleli jste na ně a nebrali je jen jako dalšího, komu musíte něco koupit. Takže abych uzavřela tuhle podkapitolku, dárky mám z 90% vyřešené, stačí jen dobalit.
Co si přeji já? Je pravda, že už jsem v tom stádiu, kdy si radši řeknu o peníze. Hodně lidí tvrdí, že když dostanete jen obálku s penězi, nejsou to Vánoce. Ale kdybych já našla pod stromečkem sice hodně dárků, ale ani jeden se mi nelíbil, měla bych ty Vánoce taky zkažené. Proto teď zastupuji tu možnost, kdy jsem rodičům napsala seznam pár dárků, které bych chtěla koupit a vím, že se při jejich koupi nedá nic zkazit a pak jsem si poprosila jen o peníze, které si po Vánocích sama utratím podle svého. Abych vám dala nějaké konkrétní dárky, o které jsem si napsala, např. voňavku od M.J. Daisy a nebo bílé conversky. Není to nic originálního, ale bylo to, to mě v té chvíli napadlo.
Vánoční atmosféra mi tenhle přijde normální, jako každý rok. Samozřejmě, že to není takové, jako když jsme v dětství měli Vánoce plné sněhu a upřímně si myslím, že už to tak ani nikdy nebude a my bychom měli být vděční, že jsme ta poslední generace, co je měla bílé jako děti, protože je to to nejhezčí období. Co si myslím dál je to, že každý by si měl vánoční atmosféru užívat podle svého. Hodně lidí na sociálních sítích píše, jak žádnou atmosféru necítí a tak. Rozhodně to nikomu nepřidá a akorát to kazí i ty malé zbytky, které v sobě někdo má. Teď jsem napsala úplnou sračku, ale snad každý chápe to, jak to myslím.
Pár vánočních obrázků nakonec. Třeba zrovna vám, kteří tu atmosféru ještě neprožíváte, tohle pomůže.
Všem přeji, abyste si tenhle kouzelný čas užili se svými nejbližšími a
bez zbytečných nepříjemností. Konec konců, je to jen jednou za rok.
-A
